Článek shrnuje přínos Milutina Milankoviće (1879–1958), který matematicky popsal vliv změn oběžné dráhy Země (excentricity, sklonu osy a precese) na střídání dob ledových. Ačkoli byla jeho teorie zpočátku přijata skepticky, v 70. letech ji definitivně potvrdily analýzy hlubokomořských sedimentů a ledovcových jader. Tyto takzvané Milankovićovy cykly prokazatelně řídí zemské klima napříč geologickou historií.
K dalšímu čtení v Živě
Mladší paleozoikum: od močálů k polopouštím (2021, 5)
Použité zdroje obrázků
OPLUŠTIL, Stanislav; ZAJÍC, Jaroslav; SVOBODA, Jiří.
Pralesy a jezera mladších prvohor: Když uhlí bylo ještě zelené. Academia, 2022.
WU, Huaichun, et al. Time-calibrated Milankovitch cycles for the late Permian.
Nature Communications, 2013, 4.1: 2452.
https://www.nature.com/articles/ncomms3452
This article highlights the breakthrough by Milutin Milanković (1879–1958), the man who used mathematics to show how shifts in Earth’s orbit – eccentricity, tilt, and precession – trigger ice ages. Though experts were sceptical at first, his theory was finally proven right in the 1970s thanks to data from deep-sea mud and ancient ice cores. Today, we know these Milankovitch cycles have been driving our planet's climate for millions of years.
-
Milutin Milanković, 20. léta 20. století. Autor snímku neznámý. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milutin_Milankovi%C4%87_2.jpg)
-
Milankovićovy cykly jsou periodické změny v příjmu slunečního záření zemským tělesem a jeho distribuci v různých zeměpisných šířkách. Souvisejí s téměř pravidelně se opakujícími změnami výstřednosti oběžné dráhy Země (excentricity), úklonu zemské osy a rotačního pohybu zemské osy po kuželové ploše (precese). V geologické historii Země vedly ke klimatickým změnám, např. ke střídání dob ledových a meziledových v pleistocénu. Poměr velikostí Země a Slunce není z důvodu zobrazení zachován. Podle: S. Opluštil a kol. (2022)
-
Zakrytá sněhová jáma v Antarktidě je osvětlena slunečním světlem prosvítajícím sněhem z přilehlé jámy. Tmavé vrstvy představují zimní sníh a světlé vrstvy letní sníh. Chemikálie a plyny zachycené ve vrstvách zaznamenávají klimatické podmínky a používají se k rekonstrukci toho, jak a proč se klima v minulosti měnilo. Tato jáma byla součástí projektu ledových jader WAIS DIvide, který získal nejpodrobnější záznam o atmosférickém oxidu uhličitém za posledních 68 tisíc let. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antarctic_snow_pit.jpg)
-
Jak to funguje dohromady? Excentricita působí jako „zesilovač“ a dirigent. Když je oběžná dráha Země nejvíce eliptická, extrémně se zesílí vliv precese. V kombinaci se správným sklonem osy pak stačí malý impulz (chladné léto na severní polokouli), aby sníh přes léto neroztál. Bílá plocha začne odrážet více slunečního světla zpět do vesmíru (albedo efekt) a spustí se lavinový efekt, který Zemi uvrhne do doby ledové. Časové fluktuace jednotlivých proměnných jsou zde vyneseny v různých měřítkách a slouží jen pro kvalitativní porovnání. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milankovitch_Variations_large.png)
-
Páskované železné rudy souvrství Brockman v národním parku Karijini, Fortescue Falls, Západní Austrálie, 2,49 až 2,46 miliardy let. Foto G. Churchard. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Banded_iron_formation_Dales_Gorge.jpg)
-
Cykly precesního původu zaznamenané v sedimentech teplického souvrství české křídové pánve byly nedávno odhaleny frekvenční analýzou. Lom Úpohlavy u Lovosic. Foto D. Uličný
-
Příklad Milankovićových cyklů zaznamenaný v hlubokomořských sedimentech pliocenního stáří v pobřežních útesech v Punta di Miata na Sicílii. Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití (https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Scala_dei_Turchi_2020.jpg), výřez a doplněny popisky
-
Souvrství dalong stáří svrchního permu (hranice perm/trias, 251,9 milio nu let) v profilu Shangsi v Číně. Tenké precesní rytmy jsou seskupeny do cyklů excentricity 100 tisíc let (e) a ty následně do cyklů dlouhé excentricity 405 tisíc let (E). Převzato: H. Wu a kol. (2013), upraveno