Článek shrnuje dosavadní výzkum v humanitních vědách v oblasti estetického oceňování přírody. V první části se věnuje výzkumu historických disciplín (kulturní historie, literární historie, historie umění apod.) týkajícího se proměn estetického postoje k přírodě v rámci euroatlantické kultury. Celá řada postojů a preferencí považovaných dnes za samozřejmé, jako je např. ocenění horské či (pra)lesní krajiny, ale i ocenění krajiny jako takové, prošly delším a nelineárním vývojem. Divoké terény se začínají oceňovat ve větší míře až v 18. století a některé, jako bažiny a mokřady, až ve 20. století. Krajina – oproti jednotlivým objektům nebo místům – se stává objektem doložitelného estetického ocenění až v římské antice a pak nově až v renesanci. Na změny estetického postoje jsou pak navázány i další nové vztahy ke krajině či přírodě, jako je „chození do přírody“, turistika, ale i její ochrana. Text poukazuje na význam přírodních věd a přírodovědců pro změny v posunu estetického vnímání přírody. Zabývá se i různým použitím pojmu krajina v různých disciplínách.

V druhé části článek analyzuje zájem o estetiku přírody a krajiny uvnitř filosofické estetiky, zejména pak v rámci tzv. environmentální estetiky. Její hlavní představitel a inspirátor Allen Carlson na jedné straně velmi zdůrazňuje význam přírodních věd pro estetické ocenění přírody, na druhou stranu odmítá pojem krajiny a snaží se ho nahradit pojmem environment – prostředí.
Závěrečná část je věnována výzkumu estetických hodnot krajiny v rámci přírodovědných, resp. sociálně-vědních disciplín, zejména s důrazem na geografii a psychobiologické teorie od 70. let do nedávné současnosti, a pokouší se srovnat jejich relevanci.

K dalšímu čtení v Živě:

Odkdy jsou příroda a krajina krásné? K historii estetického vnímání přírody v Evropě I.II. (2008, 1: 2–4 a 2: 50–52)

Mont Ventoux: ostrovní křižovatka přírody v levandulovém kraji (2004, 4: 185–187)

This article summarises previous humanities research into the aesthetic appreciation of the landscape. The first part focuses on research into the historical disciplines (cultural history, literary history, the history of art and the like) involved in changes in aesthetic stance towards nature within Euro-Atlantic culture. A broad range of attitudes and preferences that are nowadays taken for granted, such as the appreciation of mountainous or (primeval) forest landscape and the appreciation of the landscape as such, have undergone protracted, non-linear development. Wild terrains did not start to be appreciated to a greater extent until the 18th century, and some such as marshlands and fens had to wait until the 20th century. The landscape – as opposed to individual objects and locations – became an object of demonstrable aesthetic appreciation during Roman antiquity but not again until the Renaissance. Changes in aesthetic attitude are then associated with other new relations with the landscape and nature, such as "walking in the countryside", hiking and nature conservation. This article refers to the importance of the natural sciences and natural scientists with regard to changes in the aesthetic perception of nature. It also deals with various uses of the term "landscape" in different disciplines.
The second part of the article analyses interest in the aesthetics of nature and the landscape within philosophical aesthetics, particularly within the framework of "environmental aesthetics". Allen Carlson, its chief representative and source of inspiration, on the one hand strongly emphasises the importance of natural sciences for the aesthetic appreciation of nature, while on the other hand rejecting the concept of the landscape and attempting to replace it with the concept of the environment.
The final part of the article focuses on research into the landscape’s aesthetic values within the framework of natural sciences and social sciences disciplines, with particular emphasis upon geography and psycho-biological theory from the 1970s to recent times, and endeavours to compare their relevance.