Rod Octospora představuje druhově bohatou skupinu hub žijící v těsném vztahu s mechorosty. Dají se najít v různých stanovištích od přirozených ekosystémů až po centra velkoměst. Většina z nich tvoří drobné oranžové plodnice připojené hyfami na rhizoidy hostitele. Molekulární data ukazují, že většina z těchto hub je úzce hostitelsky specifická a mnohé druhy jsou ve skutečnosti komplexy několika druhů.
Použitá literatura:
BENKERT, D. Beiträge zur Taxonomie der Gattung Lamprospora (Pezizales). Zeitschrift fur Mykologie, 1987, 195-271.
BENKERT, DIETER. Beiträge zur Kenntnis bryophiler Pezizales–Arten. 6. Wrightoideae, eine neue Sektion der Gattung Octospora. Z. Mykol., 1998, 64: 17-40.
BENKERT, D. Beitrage zur Kenntnis bryophiler Pezizales-Arten. 8. Viersporige Taxa der Gattung Octospora. Osterr. Z. Pilzk, 1998, 7: 39-63.
DISSING, Henry; SIVERTSEN, Sigmund. Operculate Discomycetes from Rana (Norway) 4. Octospora hygrohypnophila, Peziza prosthetica and Scutellinia mirabilis spp. nov. Nordic Journal of Botany, 1983, 3.3: 415-421.
DÖBBELER, Peter. Microniches occupied by bryophilous ascomycetes. Nova Hedwigia, 2002, 75.3-4: 275-306.
DÖBBELER, Peter; HERTEL, Hannes. Bryophilous ascomycetes everywhere: Distribution maps of selected species on liverworts, mosses and Polytrichaceae. Herzogia, 2013, 26: 361–404.
ECKSTEIN, Jan; ECKSTEIN, Günter. Bryoparasitische Pezizales (Ascomycetes) der Gattungen Lamprospora, Octospora und Neottiella im Alten Botanischen Garten von Göttingen (Deutschland, Niedersachsen). Herzogia, 2009, 22: 213-228.
EGERTOVÁ, ZUZANA; ECKSTEIN, JAN; VEGA, MARCEL. Lamprospora tuberculata, Octospora ithacaensis, O. orthotrichi and O. affinis--four bryoparasitic ascomycetes new to the Czech Republic. Czech Mycology, 2015, 2: 119-133.
HANSEN, Karen, et al. A phylogeny of the highly diverse cup-fungus family Pyronemataceae (Pezizomycetes, Ascomycota) clarifies relationships and evolution of selected life history traits. Molecular Phylogenetics and Evolution, 2013, 67.2: 311-335.
PERRY, Brian A.; HANSEN, Karen; PFISTER, Donald H. A phylogenetic overview of the family Pyronemataceae (Ascomycota, Pezizales). Mycological Research, 2007, 111.5: 549-571.
PRESSEL, Silvia; DUCKETT, Jeffrey G. The parasitic ascomycete Mniaecia jungermanniae induces the formation of giant perichaetia and apogamous sporophytes in leafy liverworts. Botany, 2006, 84.3: 384-392.
STENROOS, Soili, et al. Multiple origins of symbioses between ascomycetes and bryophytes suggested by a five‐gene phylogeny. Cladistics, 2010, 26.3: 281-300.
Genus Octospora is a highly diverse group of fungi, living in a close relationship with bryophytes. They can be found in different habitats from natural ecosystems to city centers. Most of them form small orange fruiting bodies connected to the rhizoids of the host with their hyphae. Molecular data suggest that the majority of these fungi are highly host-specific and numerous species are in fact complexes of multiple species.
-
Národní park Anaga na ostrově Tenerife – místní mlžný les představuje jeden z biotopů s bohatým zastoupením epifytických druhů mechorostů. Foto L. Janošík
-
Houba druhu Mniaecia jungermanniae (voskovičkotvaré – Helotiales) parazituje na několika rodech listnatých játrovek (Marchantiophyta). Tvoří snadno poznatelné, výrazně modrozeleně zbarvené plodnice. Foto L. Janošík
-
Bryoscyphus dicrani (voskovičkotvaré) s bělavými plodnicemi přímo na hostiteli, kterým je v tomto případě rohozub nachový (Ceratodon purpureus). Foto L. Janošík
-
Zemnička bělolemá (Octospora leucoloma) – jeden z nejběžnějších druhů zemniček u nás. Parazituje na prutníku stříbřitém (Bryum argenteum), který velmi často osídluje i člověkem narušené biotopy, a se zemničkou se tedy setkáme třeba i při okrajích chodníků v centru Prahy. Foto L. Janošík
-
Kulosporka Lamprospora feurichiana, blízce příbuzná rodu Octospora, jejíž vřecka obsahují zpravidla 8 kulovitých askospor. Charakteristické jsou i podpůrné hyfy (parafýzy) vyplněné karotenoidy. Foto L. Janošík
-
Načervenalé miskovité plodnice (apotecia) kulosporky Lamprospora miniata rostoucí vedle hostitelského mechu čepičatky točivé (Encalypta streptocarpa). Foto L. Janošík
-
Zemnička červenožlutá (Neottiella rutilans) představuje jednoho z největších zástupců bryofilních vřeckovýtrusných hub (Ascomycota) u nás. Její miskovité plodnice mohou svým průměrem přesahovat i 1 cm a na vnější straně mají výrazné chlupy. Foto L. Janošík
-
Druh Octosporella perforata patří mezi nejmenší druhy zemniček v ČR. Plodnice tohoto rodu (peritecioidní apotecia) dorůstají jen několik desetin milimetru a zůstávají charakteristicky přivřené. Foto L. Janošík
-
Detaily askospor několika druhů zemniček barvené bavlnovou modří: Octospora svrcekii (a), kulosporky Lamprospora spinulosa (b), L. maireana (c), L. seaveri (d), L. campylopodis (e), L. miniata (f) a L. dictydiola (g), Neottiella albocincta (h). Foto L. Janošík
-
Detail infekční struktury zatím nepopsaného druhu z okruhu kulosporky Lamprospora feurichiana na příchytném vlákně (rhizoidu) velešky Starkeovy (Kiaeria starkei). Na povrchu rhizoidu je vidět modře obarvené, hyfovým pláštěm obalené apresorium sloužící k přichycení houby k hostiteli. Vychází z něj infekční kanál prorážející dovnitř buňky hostitele, kde prochází ve větvené haustorium. Foto L. Janošík
-
Octosporella perforata – hyfy s jednoduchým apresoriem na lístku (fyloidu) podhořanky plocholisté (Porella platyphylla). Foto L. Janošík
-
Rhizoid šurpku chluponosného (Orthotrichum diaphanum) s výrazně zvětšenou apikální buňkou vyplněnou haustoriem zemničky Octospora orthotrichi. Foto L. Janošík
-
Zemničce bělolemé (Octospora leucoloma) stačí k životu i několik trsů prutníku stříbřitého při okraji chodníku. Apolinářská ulice v centru Prahy. Foto L. Janošík
-
Skalnaté svahy vysoko v Alpách jsou biotopem, kde najdeme jen minimum makroskopických hub. Kulosporka Lamprospora retispora tu ale dokáže v řídkých porostech hostitelského mechu – rourkatce norského (Syntrichia norvegica) mezi vápencovými skalami obývat nadmořské výšky přes 2 600 m. Foto L. Janošík
-
Mladá plodnice kulosporky Lamprospora lutziana na ponořené části hostitelského mechu. Foto L. Janošík
-
Horská bystřina v alpském pohoří Nízké Taury v Rakousku. V levém dolním rohu je vidět hustý porost mechu vlahovky řazené (Philonotis seriata), na kterém kulosporka Lamprospora lutziana parazituje. Foto L. Janošík
-
Mechem porostlé kameny u potoka v dolině Slovenského krasu Zádielská tiesňava, což je dosud jediná známá lokalita zemničky druhu Octospora svrcekii na světě. Byla pojmenována na počest českého mykologa Mirka Svrčka, který se výzkumem těchto hub u nás také zabýval. Na podobných stanovištích ale můžeme najít i větší množství dalších zemniček a jiných bryofilních hub. Foto L. Janošík
-
Vřecka s obarvenými výtrusy kulosporky Lamprospora maireana s charakteristickou ornamentikou tvořenou výraznými bradavičkami s početnými dutinami. Tato houba čerpá živiny z rhizoidů (příchytných vláken) hostitelského mechu – úpolničky střídavolisté (Archidium alternifolium). Foto L. Janošík
Vřecka s obarvenými výtrusy kulosporky Lamprospora maireana s charakteristickou ornamentikou tvořenou výraznými bradavičkami s početnými dutinami. Tato houba čerpá živiny z rhizoidů (příchytných vláken) hostitelského mechu – úpolničky střídavolisté (Archidium alternifolium). Foto L. Janošík
