Nově objevený předchůdce současných sépií – egyptosépie (Aegyptosaepia lugeri) spojuje křídové linie dvoužábrých hlavonožců, zastoupených rodem Ceratisepia a třetihorní přímé předchůdce řazené k rodu Belosaepia. Přítomnost znaků křídových předků a pozdějších eocénních zástupců vytváří pozoruhodnou mozaiku, ve které můžeme spatřovat analogii např. se slavným jurským archeopteryxem. Nálezy z paleocénu Egypta poskytly řadu odpovědí na různé otázky evoluce sépiidů, mj. na období a způsob vzniku „rostra“ sépií, jejich paleogeografický původ a biotopy, ve kterých tito hlavonožci vznikali. Nálezy egyptosépií výrazně posouvají vznik přímé linie sépií dále do minulosti, k blízkosti hranice křída/terciér, proslavené velkým vymíráním suchozemských i mořských organismů.
Použitá a citovaná literatura:
Avnimelech MA (1958): A new belemnoid genus from the Paleocene of Israel, with remarks on the classification of the Tertiary dibranchiate cephalopods. Bullein of the Research Council of Israel 7G: 61–65.
Bonik K (1977): Die Statik von Hydroskelett-Konstruktionen. Courier Forschungsinstitut Senckenberg, 23, 158 pp.
Doguzhaeva L, Weaver PG, Ciampaglio CN (2012): A unique late Eocene coleoid cephalopod Mississaepia from Mississippi, USA: new data on cuttlebone morphology, ultrastructure, chemical composition, and their phylogenetic implications. Acta Palaeontologica Polonica, doi: http://dx.doi.org/10.4202/app.2011.0208.
Fuchs D, Keupp H, Wiese F (2012): Protoconch morphology of Conoteuthis (Diplobelida, Coleoidea) and its implications on the presumed origin of the Sepiida. Cretaceous Research 34: 200–207.
Košťák M, Jagt JWM, Speijer R, Stassen P, Steurbaut E (2013): New Paleocene sepiid coleoids (Cephalopoda) from Egypt – evolutionary significance and origin of the sepiid ‘rostrum’. PLoS ONE 8(11): e81180. DOI: 10.1371/journal.pone.0081180.
Meyer C (1993): Un nouveau coléoïde sépioide Ceratisepia elongata nov. gen., nov. sp. du Paléocène inférieur (Danien) de Vigny. Implications taxonomiques et phylogénétiques. Géobios, Mémoire Spéciale 15: 287–304.
Naef A (1922): Die fossilen Tintenfische - eine paläozoologische Monographie. Jena: G Fischer. 322 p.
Yancey TE, Garvie CN, Wicksten M (2010): The Middle Eocene Belosaepia ungula (Cephalopoda: Coleoidea) from Texas: structure, ontogeny and function. Journal of Paleontology 84: 267–287.
Aegyptosaepia (Aegyptosaepia lugeri) – a newly discovered direct ancestor of recent Sepia stock constitutes a link between the Cretaceous coleoid cephalopod Ceratisaepia and the Tertiary Belosaepia. The mixture of morphological features of both, the Cretaceous ancestors and the Eocene descendents creates an interesting mosaic. The Paleocene fossil records from Egypt have provided a lot of answers concerning the sepiid evolution, the period of sepiid “rostrum” origin, palaeobiogeography and the original habitat of these coleoids. The Aegyptosaepia record significantly extended the stratigraphic range of direct Sepia ancestors towards the Cretaceous/Tertiary boundary, an important mass extinction event for marine and non-marine biotas.
Rekonstrukce egyptosépie Aegyptosaepia lugeri v předpokládané životní pozici. Podle dat získaných z dírkovců (Foraminifera) je zřejmé, že egyptosépie žily hlouběji než jejich současní potomci. Orientace těla v prostředí se také lišila a předpokládáme u nich polohu mezi svislou a vodorovnou pozicí. Orig. M. Košťák
