V prvním dílu jsme pojednali o výhodách studia recentních analogií a o prostředí jihosibiřských pohoří, která představují pravděpodobně nejvěrnější obdobu naší přírody ve vrcholném glaciálu. Pomocí výzkumu suchozemských plžů a vegetace jsme rovněž zjistili, že Jižní Ural představuje dosti přesnou analogii přírody, kterou rekonstruujeme na základě fosilních nálezů pro období starého až středního holocénu střední Evropy. Zjistili jsme, že šíření širolistých dřevin (javoru, lípy a jilmu) do světlých jehličnatých lesů starého holocénu mohlo způsobit výrazné ochuzení bylinného patra lesů kvůli silnějšímu zástinu. Naopak pro suchozemské plže to byla pozitivní změna, protože tyto stromy mají velmi příznivý listový opad a svým zástinem zvětšují vlhkost svrchních vrstev půdy.

Our research into modern land snail fauna and vegetation in the Southern Ural Mountains suggested that these ecosystems are very good analogues of those reconstructed from the Early to Mid-Holocene in Central Europe. The spread of broad-leaved trees, namely maple, lime and elm, probably significantly reduced the diversity of the forest herb layer due to higher tree cover. In contrast, this change caused an increase in land snail diversity due to the favourable leaf litter of these trees and wetter conditions in the forest ground layer.