ŽIVA

Poikilohydrie mechorostů – úspěšná evoluční alternativa

U rostlin se vyvinuly dvě hlavní strategie regulace vodního režimu – homoiohydrie (stabilní obsah vody v těle) a poikilohydrie (proměnlivý obsah vody). Zatímco homoiohydrické rostliny dominují ve většině ekosystémů, i mechorosty, jakožto poikilohydričtí zástupci, jsou schopny prosperovat v určitých biotopech či substrátech. Tento článek se zabývá rozmanitými adaptacemi, které pomáhají mechorostům zdolávat výzvy spojené s hospodařením s vodou.

Plants have developed two main water-re­gulation strategies: homoiohydry (stable water content) and poikilohydry (variable water content). While homoiohydric plants are dominant in most ecosystems, bryo­phytes, as poikilohydric representatives, are still able to thrive in some habitats or substrates. This article explores various adaptations, which allow bryophytes to overcome water-regulation challenges.

Obrazové přílohy

• Porost prvoklíčku (protonematu) obecně se vyskytujícího, pionýrského mechu dvouhrotečku různotvarého (Dicranella heteromalla) na zemi v úvozu lesní cesty, kde ho najdeme často jako první viditelný organismus po mechanickém narušení povrchu, např. při stahování vytěžených kmenů nebo spontánním sesuvu části povrchové vrstvy půdy v zářezu cesty. Foto L. Janošík
  
• Mech rourkatec obecný (Syntrichia ruralis) je schopný tvořit početné polštářovité trsy i na exponovaných střechách domů. Drží se v nich zvýšená vlhkost a vzniká vhodná nika pro život dalších organismů, které mohou případně povrch postupně narušovat. Foto L. Janošík
  
• Mech rourkatec obecný (Syntrichia ruralis) je schopný tvořit početné polštářovité trsy i na exponovaných střechách domů. Drží se v nich zvýšená vlhkost a vzniká vhodná nika pro život dalších organismů, které mohou případně povrch postupně narušovat. Foto L. Janošík
  
• Detail trsu mechu rourkatce obecného (Syntrichia ruralis) za vlhka, kde převažuje zelené zbarvení rozprostřených listů. Foto L. Janošík
  
• Mech rourkatec obecný (Syntrichia ruralis) již při částečném vysušení. Zranitelné asimilační pletivo je chráněno svinutím listů a začíná dominovat celkově světlejší zbarvení díky bezbarvým chlupům z listu vystupujícího žebra. Foto L. Janošík
  
• Stélka lupenité (frondózní) játrovky borečky vzácné (Targionia hypophylla) za vlhka s jasně viditelným asimilačním pletivem pod jednovrstevnou epidermis. Jde o velmi vzácný xerofytní druh s těžištěm rozšíření zejména v mediteránní oblasti, který je z našeho území recentně pozorován jen v unikátních ventarolech se specifickým mikroklimatickým režimem během celého roku na vrcholu hory Boreč v Českém středohoří (kdysi byl zaznamenán i na vrchu Mužský u Mnichova Hradiště). Jako ventaroly označujeme puklinové průduchy v masivu hory, ze kterých vychází vzduch – ten je teplejší, když je vnější teplota nižší než uvnitř, a naopak studenější, když je vnější teplota vyšší. Za mrazu pak může z otvoru vycházet pára. České rodové i druhové jméno této játrovky jistě nepotřebuje etymologického vysvětlení. Foto L. Janošík
  
• Stélka borečky vzácné (Targionia hypophylla) za sucha, kdy je celkově víceméně podélně svinutá, tmavěji zbarvená, a tak i snadno přehlédnutelná. Foto L. Janošík
  
• Bělavé, vatovité tomentum připomínající „plíseň“ vybíhá po lodyze u běžně se vyskytujícího druhu mechu dvouhrotce čeřitého (Dicranum undulatum) až téměř k vzrostnému vrcholu celé rostliny. Foto L. Janošík
  
• Mikroskopický pohled na strukturu olistění lodyhy ze spodní strany drobné, listnaté (foliózní) játrovky kovance tamaryškového (Frullania tamarisci). Jsou zde patrné výrazné vakovité útvary pro udržení vody, které vznikly přeměnou spodního laloku dvoulaločných listů. I díky nim je zřejmě druh schopný osídlit exponované mikrohabitaty, jako je borka stromů nebo povrch silikátových skal. Foto L. Janošík
  
• Příčný řez částí listu mechu vlhkých stanovišť ploníku obecného (Polytrichum commune). Vlevo je patrná jen několikařadá jednovrstevná čepel, dominující vícevrstevné žebro, na kterém je možné pozorovat množství deskovitých asimilačních lamel (s velkým počtem chloroplastů), zakončených rozšířenou a vykrojenou terminální buňkou. Foto Z. Soldán
  
• Příčný řez listem xerotermního mechu patřásnatky Hornschuchovy (Pseudocrossidium hornschuchianum), kde je patrné výrazné, dolů orientované spirálovité svinutí okrajů listů i papilnatost buněčné stěny buněk jednovrstevné čepele. Jde o zástupce v ČR nejpočetnější čeledi pozemničkovitých (Pottiaceae). Foto L. Janošík
  
• Příčný řez listem u nás vcelku často se vyskytujícího bazifilního mechu krondlovky klamné (Fissidens dubius). Je možné pozorovat morfologickou adaptaci k udržení vody ve formě specifických tzv. jezdivých listů, které mají alespoň při bázi na jedné podélné polovině listu zdvojenou čepel. Foto L. Janošík
  
• Malé, izodiametrické a výrazně papilnaté buňky listů xerofytního mechu vijozubu nachýleného (Tortella inclinata). Foto L. Janošík
  
• Výrazná siličná tělíska v buňkách listů játrovky okružnice schodovité (Nardia scalaris). Foto L. Janošík
  

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2024 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.