Lekníny bezpochyby patří mezi rostliny, které se dostaly do povědomí široké veřejnosti. Již dlouhou dobu se těší oblibě mezi pěstiteli okrasných rostlin, přit­ahují pozornost badatelů nejrůznějších zaměření a kvůli výraznému úbytku jejich lokalit v celoevropském měřítku se v posledních desetiletích ocitly také v hledáčku ochrany přírody. Lekníny pronikly i do umění – vzpomeňme na francouzského impresionistu Clauda Moneta a jeho obrazovou sérii s lekníny, čítající kolem 250 děl. Velké listy vzplývající na hladině a nepřehlédnutelné dekorativní květy mohou určovat celkový ráz příhodných stanovišť, navíc se lekníny v naší květeně pyšní hned několika nej. V České republice najdeme pouze dva původní druhy a mohlo by se tedy zdát, že takto malá a v různých ohledech atraktivní skupina již všechna svá tajemství vydala a její další výzkum není zapotřebí. Opak je však pravdou – často totiž nedokážeme najít jednoznačné odpovědi ani na zdánlivě triviální otázky.

Water-lilies (the genus Nymphaea) are one of the most ancient groups of aquatic plants. Two species (N. alba and N. candida) are native to the flora of the Czech Republic, both are critically endangered. Morphological similarities, large phenotypic variation and putative interspecific hybridization pose difficulties for species identification. The amount of nuclear DNA was found to be a reliable characteristic that allows not only species but also their hybrids to be re­cognized. Native species are mainly threa­tened by the loss of suitable habitats and planting of garden cultivars in natural sites.