Poznání podstaty, tj. stavby a funkce živých organismů, je vývojový dynamický proces, počínající od elementárních studií populací a druhových rozmanitostí rostlin a živočichů, přes poznání skladby jejich orgánových systémů a pak jednotlivých orgánů k jejich stavebním složkám, jakými jsou tkáně a jejich buňky a organely až k molekulární stavbě živé hmoty. Tento poznávací proces je kontinuální a zprvu velmi pomalý, ale stále se urychluje a přerušují ho na vrcholu akumulace poznatků uzlové rovnovážné zlomy, které zahajují novou etapu poznání. Příkladem těchto zlomů, které však neznamenají náhlé revoluční skoky s pevným datem vzniku, ale víceméně různě dlouhá období, mohou být v minulosti objevy krevní cirkulace, dýchacích funkcí nebo funkcí nervových. V 19. stol. jde však o zásadní teorie, jakými jsou teorie buněčná, teorie evoluční, objev zákonitostí dědičnosti a homeostázy, které vytvářely základy pro dnešní molekulární biologii. Celý tento proces byl podmiňován a sám podmiňoval vývoj nejen myšlení, ale také vývoj techniky a lidské civilizace.

The author places the cellular theory alongside the theory of evolution and the discovery of the laws of heredity as the most important events in the history of biology. The formulation of that theory, published by T. Schwann (1839) and presented by J. E. Purkyně (1837), cannot be considered the result of the invention of individuals, but rather the product of a cascade of biological development at the turn of the 18th and 19th century. With the aid of micro­scope Purkyně studied pollen grains and proved that the cell is a fundamental unit of the plant body. G. G. Va­lentin, an assistant of Purkyně in Breslau (Wroclaw) documented that both structural elements – the plant cells and animal granules are identical in their origin, but that they have further differentiation.