Čím větší a komplexnější se organismy stávali, tím výkonnější a přesněji zacílenou obranu (imunitu) proti mikrobům potřebovali. Účinné senzory rozpoznávání mají řasy, houby, rostliny, bezobratlí i obratlovci. Jsou to molekuly v tělních tekutinách a receptory na povrchu buněk i v jejich cytoplazmě, které vysoce specificky rozpoznávají strukturní složky bakterií nebo mikrobiálních molekul. Přirozená (nespecifická) imunita má receptory kódované v genomu organismu. Adaptivní (specifická) imunita vzniká během života při setkání s cizorodými strukturami a její receptory specificky rozpoznávají cizí antigenní vzory od molekul vlastního organismu. Základem jsou obranné buňky – lymfocyty.

Complex multicellular organisms require the most effective protection against pathogens. Fungi, plants and invertebrates as well as vertebrates are endowed with various receptors and sensor molecules, which precisely distinguish „self” from life-threatening „non-self”. These molecules occurring both on the surface of immunocompetent cells and in their cytoplasm specifically recognize microbial patterns. Natural (non-specific) immunity utilizes the receptors constitutively encoded in the genome. Adaptive (specific) immunity develops gradually after birth. It is induced by the encounter with alien, mainly microbial structures, and it is equipped by the very specific receptors.